Sběratelství mincí je i dnes poměrně častou kratochvílí, který někdy přeroste v doživotní poslání či ve způsob, jak výrazně zlepšit úroveň svého života.
Kam se hrabe pirátský poklad
Pod pirátským pokladem si každý představí nejspíš dřevěnou pokladnici plnou dublonů či jiných drahých kovů. Pod slovem „poklad“ si však již každý dokáže představit různé situace či věci.
Peníze tak mohou být samy o sobě zdrojem peněz, o dost vyšších částek, než jaké se prezentuje na líci konkrétní mince.
Proto sběr vzácných, případně alespoň určitým způsobem specifických, mincí nelze považovat pouze za jakési hobby.
Peníze hýbou světem, i když už třeba neplatí
Nebo možná by bylo vhodnější říci, že světem dokážou značně pohnout právě ty mince – ty peněžní nosiče – které již před nějakou dobou (pokud možno co nejdelší) pozbyly svou platnost.
Padesátikoruna má pro svého majitele cenu přesně padesáti korun českých, stejnou hodnotu však může mít pro sběratele i pětník. A právě v tomto rozdílu v hodnotách tkví bohatství těch, kdo byli schopni včas chytit příležitost za vlasy a u nichž je možné se setkat se s portfoliem, které není pouze imaginární představou podloženou cennými papíry, ale konkrétním hmatatelným majetkem.
Zapomeňte na cinkot klíčů v kapse
Ačkoli bez klíčů odbytu či domu se zřejmě neobejde nikdo z nás, kdo si nelibuje v setrvávání na ulici. Ovšem jak vyplývá z předchozích odstavců, cinkot mincí – i sebemenších – může pro jejich majitele znamenat nejen to, že nejsou docela na mizině, ale také fakt, že jsou do budoucna zajištěni, aniž o tom mnohokrát mají osobně vědomí.
Proto i Vy zapomeňte na přepočítávání tištěných bankovek. Zkuste raději zapátrat, zda někdo z vašich příbuzných není vlastníkem hodnotných mincí nižší nominální hodnoty. Podobný hon na poklad Vás někdy může velice mile překvapit.